Čarokraj

Kritická pojednání světové premiéry opery Marko Ivanoviče - Čarokraj.

Čarokraj podle Formanů je pastvou pro oči

Věra Drápelová, Mladá fronta Dnes

Vyrazit do boje o dětského diváka, na jehož pozornost dnes útočí množství jiných podnětů, je věc cti každého operního domu. Pražské Národní divadlo to zkusilo s pomocí projektu Čarokraj, který nezastírá, že se obrací ke generaci odchované Harrym Potterem a vůbec žánrem fantasy. Je to svět temnější, snad hororovější, nicméně i v něm vítězí nad zlem dobro vtělené do kamarádství a lásky.

Čarokraj volně vychází z knihy Geralda Durrella Mluvící balík, v níž děti zachrání ohroženou pohádkovou říši. V opeře ovšem hraje důležitou roli samo divadlo, respektive tajuplný svět za jevištěm. Proto se začíná procházkou do zákulisí, kde na diváky čekají tajemní tvorové žijící v podzemí zlaté kapličky.

Při děkovačce neodcházet

"Rodinná operní expedice" - jak je projekt nazýván - pak přechází z hlediště do slavnosti na jevišti, při níž jsou mírumilovné bytosti napadeny zákeřnými bazilišky, kteří se zmocní kouzelné knihy a přepíšou ji podle vlastního gusta. Na dobrodružnou cestu za rostlinou schopnou zneškodnit nepřátele se vydává houslistka Penelopka doprovázená Papoušem a Žabákem. Skladatel a dirigent v jedné osobě Marko Ivanović napsal na vtipný i poetický text hudbu, v níž do jednoho ústrojného a přístupného celku spojil vznešené "operní" monology pro zástupce Čarokraje, virtuózní zpěv pro kouzelnou knihu, popěvek s kytarou pro plebejského Žabáka nebo muzikálový song. Vše je pohybově vypracováno, účinkující přistoupili na legraci a nadsázku, Žabáka si v opeře pohostinsky užil člen činohry Vladimír Javorský.
Ovšem největším trumfem inscenace je výprava. Fantazie bratří Formanů a výtvarnice Andrey Sodomkové stvořila svítící elfky, létající ryby, mořské panny a obzvláště neodolatelné bazilišky, vlkodlaky a lasičky, které při premiéře sklidily potlesk na otevřené scéně.
A třebaže se může zdát, že devadesátiminutová vizuální show končí do ztracena a postrádá výraznou hudební tečku, tak překvapivá pointa přichází až po děkovačce. Věrnému Žabákovi se totiž dostane odměny podle pohádkových pravidel.

Věra Drápelová, recenzentka MF DNES

Čarokraj - Bazilišci

Výlet do světa fantazie se povedl

Radmila Hrdinová, Právo

Jako rodinnou operu, respektive operní expedici do světa fantazie pojal svou inscenaci tvůrčí tým podílející se na světové premiéře opery Marka Ivanoviće Čarokraj v pražském Národním divadle.
Bouřlivě aplaudující publikum všech generací po sobotní premiéře dosvědčovalo, že se jim záměr zaujmout děti i rodiče podařilo úspěšně naplnit.
Tvůrci v čele s bratry Petrem a Matějem Formanovými, kteří v Národním divadle uvedli již Krásku a zvíře a Dobře placenou procházku, se nechali inspirovat půvabnou knížkou Mluvící balík anglického spisovatele a zoologa Geralda Durrella. Příběh vzbouřených bazilišků, hrozících násilně ovládnout svět fantastických bytostí uloupením a přepsáním knihy obsahující všechna zaklínadla a zákony, přitom přizpůsobili své představě.
Diváky uvedli na slavnost bájné Mytologie, která se koná jednou za padesát let a představuje defilé všech kouzelných tvorů, z nichž řada žije i v podzemí zlaté kapličky, kam před představením mohla část publika opatrně nahlédnout.
Čarokraj je operou, v níž se mluví, zpívá, rapuje, tančí, létá... Ano, připomíná to muzikál, ostatně hranice mezi muzikálem a operou jsou v 21. století tenké a na jménu vlastně nezáleží.
Ivanovićova hudba je posluchačsky přístupná, příjemně melodická i dravě rytmická a pohrává si s mnoha styly od vlezlosti country odrhovačky až po vznešenost italské opery seria či händlovského oratoria. A činí tak s mnoha vtipnými hudebními náznaky, v nichž milovníci opery ocení například podobnost mořských panen s wagnerovskými "dcerami Rýna", ale to jsou jen drobné bonbónky v chutně složené hudební bonboniéře.
Na úspěchu "čaroopery" se podílejí i vtipné verše Radka Malého, odměňované smíchem i potleskem, jako třeba baziliščí hymna "Já jsem stvůra z podzemí, co si vezmu, to je mý". Čarokraj je ale především okouzlující podívaná. Bratři Formanové se svým týmem ji vyčarovali a rozehráli v prostoru jeviště i hlediště s výtvarnou fantazií, na níž se podílejí i kostýmy Andrey Sodomkové, svícení Dády Němečka a choreografie Veroniky Švábové dotvářející každou bájnou bytost i charakteristickým pohybem, ať už jsou to zvědavě těkající lasičky (či spíše surikaty) ovládající breakdance, či mořské panny synchronizovaně vrtící svými rybími ocasy. Anebo sveřepě pochodující šiky dlouhokrkých bazilišků.
Všichni účinkující, od desítky sólistů až po sboristy a externisty, tvoří pohybově i hudebně sladěný celek, podílející se na zdařilém výsledku s radostným nadšením.
Skvostný je permanentně poskakující i létající moudrý Papouš Romana Janála a frajerský Žabák Vladimíra Javorského, který kromě herecké a pohybové vynalézavosti bodoval i perfektním zpěvem. Výborná je i dívčí Penelopka Lenky Máčikové, procítěně vyjící Hlavní vlkodlak Jaroslava Březiny, diktátorský Hlavní bazilišek vládnoucí sytým basem Jana Šťávy, mírně nahluchlý, leč důstojný kouzelník Velebobule Františka Zahradníčka i mořské panny Lenky Šmídové, Alžběty Poláčkové (též ohrožená Zpívající kniha!) a Lucie Hájkové.
Ne že by opera neměla své problémy, zejména v dramaturgickorežijním propracování. Například vstup na slavnost Mytologie je neúměrně dlouhý a neustálým opakováním slov až nudně strnulý. Přidaný motiv fénixů spojený s časovou hrozbou pro záchranu Mytologie je málo čitelný a zejména diváci z přízemí občasné zjevení fénixe snadno přehlédnou, závěrečné odpuštění baziliškům a následný jásot připomíná tak trochu atmosféru budovatelských filmů, zatímco pointa Žabákovy přeměny zaniká v potlesku diváků.
Ale i přes tyto výtky není pochyb, že se Národnímu divadlu konečně podařilo vytvořit opravdu krásné rodinné představení, které potěší malé i velké diváky. A probudí jejich fantazii, což je v dnešním pragmatickém světě hodně potřebné a záslužné.

Marko Ivanović: Čarokraj

Hudební nastudování a dirigent: Marko Ivanović, libreto Petr Forman (režie), Ivan Arsenjev a Radek Malý, scéna a kostýmy Matěj Forman a Andrea Sodomková, sbormistr Martin Buchta. Premiéra 14. 1. v Národním divadle v Praze

Radmila Hrdinová, Právo

Marko Ivanovič