Idomenea zachraňují pěvci

Mozartovský repertoár pražského Národního divadla obohatil Idomeneo, jehož Mozart složil v 25 letech na objednávku mnichovského dvora na libreto čerpající tragickou zápletku z návratu krétského krále Idomenea z trojské války do vlasti.

Inscenaci nastudoval šéfdirigent Tomáš Netopil s týmem japonského režiséra Yioshiho Oidy, který loni uchvátil publikum Brittenovou Smrtí v Benátkách ve Státní opeře Praha. Ve Stavovském divadle zazněl Idomeneo v upravené verzi, která volně přesouvá hudební čísla a mj. škrtá motiv netvora seslaného Posseidonem. Nově vzniklý celek narušuje hudební logiku a strukturu díla i jednotlivých dějství. Rozpačitě působí zvláště závěr, kdy po finále následuje jako dovětek Elektřina árie, po níž se prostě zhasne, aby divákům došlo, že je konec.

Inscenace zaujme především scénografií Toma Schenka s barevně úchvatnými proměnami pozadí a dramatickým svícením, řecké prostředí evokují kostýmy Eleny Mannini. Oidova režie ovšem připomíná výprodej prostředků ze Smrti v Benátkách s tím rozdílem, že to, co se tam jevilo jako naprosto organické, zde působí pouze mechanicky (převzatý princip využívání dřevěných holí či projekce moře na zrcadlový panel). Stylizace prostředků se tluče s psychologizovaným herectvím protagonistů a výsledek působí poněkud nesourodě. V titulní roli zazářil (vzdor ohlášené indispozici) tenorista Charles Workman krásným témbrem i kultivovaným projevem. Sopranistka Martina Janková vládne pro Ilii sice vhodným, lehkým koloraturním sopránem, ale těžko se lze smířit s takřka trvalou intonační nedotažeností jejího zpěvu. Idamante Hannah Esther Minutillo působil příjemně i při komorním projevu pěvkyně, zvučným dramatickým sopránem naopak naplnila Elektru Csilla Boross, ovšem s ostře a nepříjemně znějícími výškami.

Orchestr Tomáše Netopila zněl místy dosti robustně a vůči zpěvákům ne vždy citlivě, o mozartovsky propracovaném zvuku si asi budeme muset zatím nechat v ND jen snít. Dobrý výkon podal (až na drobnější rytmické kolize) sbor. Idomeneo má šanci diváky zaujmout, ale ve srovnání s Oidovou Smrtí v Benátkách nebo mozartovskými inscenacemi manželů Herrmannových nepřináší výrazně novou či objevnou inscenační ani hudební kvalitu.

Wolfgang Amadeus Mozart:
Idomeneo
Dirigent: Tomáš Netopil
Režie: Yoshi Oida
Scéna: Tom Schenk
Kostýmy: Elena Mannini
Premiéra 6.5.2010 Stavovské divadlo Praha

Idomeneo