Hlavní menu:

Vyhledávání:

Náhodný obrázek:

Popelka2.JPG

Anketa:

Ušetříte ze svého platu?
Počet hlasů: 616

Kontakty:

Kategorie: Různé informace

Návrh transformace Národního divadla jako zadání pro výběr generálního ředitele

Tým expertů po hlubokém seznámení s finanční, správní a provozní situací Národního divadla, po prostudování výsledků auditů a dalších materiálů dospěl k návrhu, který komplexně řeší situaci ND, a to jak v krátkodobém, tak střednědobém horizontu.

Členové týmu expertů se v době od 19. 10. 2012 do 11. 1. 2013 setkali se zástupci vedení Národního divadla, jednotlivých uměleckých souborů, s jejich členy a reprezentanty kolektivních těles a vedli s nimi konzultace o historii, problémech současného stavu a optimálních možnostech řešení. Návrh rovněž konzultovali s dalšími vybranými osobnostmi.



Situace Národního divadla vyžaduje zásadní změnu už po dvacet let. Problémy způsobu jeho řízení, správy a financování jsou však založeny hluboko v minulosti. Současné velmi vážné obtíže vyplývající z postavení příspěvkové organizace a způsobu jejího řízení ze strany Ministerstva kultury vyvrcholily rozhodnutím ministra o zrušení příspěvkové organizace Státní opera Praha a faktickým sloučením souborů Státní opery Praha se soubory opery a baletu Národního divadla. Toto rozhodnutí nebylo připraveno podrobným vysvětlením důvodů, které k němu vedly, ani nebylo  provázeno pečlivým projednáním se všemi zaměstnanci, jichž se týkalo. Tak vznikl ještě obtížněji zvládnutelný a prakticky neřiditelný komplex zmítaný protichůdnými zájmy a představami a zbavený navíc ředitele. Vypukla bezprostřední krize, která se projevuje v uměleckém i ekonomickém ohledu, ale zejména v ohledu lidském, a vyžaduje proto řešení, jež nelze odkládat.

Řešení situace je podmíněno výrazným zlepšením dlouhodobě neuspokojivé komunikace mezi divadlem a zřizovatelem. Dokud bude tato krize trvat, nelze podniknout další nezbytné kroky, které umožní vybrat a uvést do funkce nového ředitele. Očekáváme rovněž, že finanční situace ND bude co nejrychleji dořešena v intencích příslibů, které ND od zřizovatele dostalo a na jejichž základě podniklo konkrétní personální a mzdová opatření.

Národní divadlo by mělo být první divadelní scénou  České republiky, ve všech parametrech srovnatelnou s evropskými divadelními domy obdobného významu a velikosti. Rozsah její činnosti by měl zahrnovat péči o klasická i současná díla české a světové provenience. Divadelní inscenace by měly promlouvat k současným divákům moderním jazykem. Tomu musí odpovídat provozně-organizační, materiální, finanční i umělecké podmínky. Jednotlivé soubory musejí disponovat vhodnými scénickými, zkušebními i výrobními prostory a kapacitami pro realizaci základních žánrů. Jejich financování musí umožňovat nejen standardní provoz a naplňování výkonových ukazatelů, ale v přiměřené míře též realizaci náročných tvůrčích projektů. To  vše má umožnit nejvyšší kvalitu, mezinárodní spolupráci, jakož i umělecký experiment, podporu současných autorů a podobně. Je tedy nezbytné, aby budoucí pevná pozice transformovaného Národního divadla vycházející z jeho významu, tradice i logických očekávání uměleckých výsledků byla potvrzena odpovídající úrovní finanční dotace ze strany státu. Dotace Národního divadla je dnes čtyřnásobně nižší, než je tomu v případě srovnatelných institucí v zahraničí. Ve střednědobém horizontu se jeví jako žádoucí prosazení finanční podpory i z dalších veřejných zdrojů a vytvoření lepšího prostředí pro důstojnou a efektivní spoluúčast sponzorů.

Tři pilíře koncepčního směřování Národního divadla

1. Princip řízení
Výše uvedené principy nelze naplňovat v nejistém prostředí, kdy ředitel instituce může být ze dne na den odvolán, kdy nejsou zaručeny a naplněny alespoň minimální vyhlídky financování na dobu, která odpovídá plánování produkce a provozu takto prestižního domu.
Finanční zajištění by mělo být s ohledem na uzavírání smluv s významnými umělci a partnery řešeno na základě alespoň pětiletého kontraktu.
Přímé zásahy do řízení divadla ze strany státních orgánů musejí být zcela vyloučeny, nejprve deklaratorně, formou závazného příslibu stávajícího zřizovatele, dále formou zřízení garanční rady a nakonec změnou právní subjektivity na instituci jiného typu, řízenou správní radou a umožňující samostatnou existenci divadla i co nejvyšší míru autonomie jeho složek.
Změna právní subjektivity by měla umožnit vznik umělecké instituce založené na jiném způsobu řízení, například holdingového typu, v čele s generálním ředitelem. Designovaný generální ředitel by bezprostředně po svém jmenování začal realizovat kroky vedoucí k reorganizaci stávající struktury směrem k cílovému stavu.
Po předběžném právním šetření vyšlo najevo, že v českém právním řádu v současné době neexistuje alternativní právní nástroj vůči stávající formě příspěvkové organizace, který by s sebou nenesl značná rizika.

Jako v současnosti jediný možný, přesto však rizikový a problematický právní nástroj se jeví forma akciové společnosti ve 100% vlastnictví státu. Všechny další alternativy vyžadují přijetí nového zákona. Nejkorektnějším řešením by pravděpodobně byl vznik nového právního subjektu zvláštním zákonem. V současné době se jako vhodné jeví tři cesty: Zákon o Národním divadle, Zákon o veřejnoprávní instituci,  Zákon o veřejné kulturní a umělecké instituci (obdoba veřejné výzkumné instituce). Je však zjevné, že přijetí nového zákona by vyžadovalo zdlouhavý legislativní proces a předběžnou politickou dohodu.

Bez ohledu na výše uvedené legislativní obtíže je však nezbytné provést maximum systémových změn již v režimu příspěvkové organizace. Ze strany zřizovatele je bez jakéhokoliv odkladu nutné uplatňovat vůči ND takový způsob řízení, který plně respektuje jeho právní, ekonomickou a personální samostatnost. Oprávněné požadavky na systém kontroly nesmí být nahrazovány zásahy do rozhodovacích pravomocí statutárního orgánu ND. Samostatnost rozhodování ředitele příspěvkové organizace je ostatně dána i současnou legislativou.

Cíl transformace
Cílem transformace na nový typ právnické osoby (právnických osob) je vytvoření vyhovujících legislativních, ekonomických a řídících podmínek pro divadelní tvorbu. Jedná se zejména o odstranění překážek v personální a mzdové politice, o zajištění střednědobého financování, rovnováhu mezi pravomocemi a odpovědností, posílení odborné složky řízení, o dosažení maximální transparentnosti financování včetně nezpochybnitelného systému kontroly a vyšší míru provozní, ekonomické i personální flexibility odpovídající specifickým požadavkům vzniku a uvádění živého profesionálního umění.

Zdůrazňujeme rovněž, že navrhovanou transformaci nelze provést bez nutných transformačních nákladů.

 

Garanční rada
Po přechodnou dobu, kdy bude Národní divadlo příspěvkovou organizací, bude nutné zřízení garanční rady pro Národní divadlo. Garanční radu jmenuje ministr kultury jako svůj poradní orgán, s nímž bude konzultovat zásadní personální a další otázky při řízení ND. Půjde o pětičlenný orgán, který bude zajišťovat kontinuitu uskutečňování předloženého projektu.

Dva členy rady jmenuje designovaný generální ředitel ND, tři členy jmenuje MK. Garanční rada by měla začít pracovat po ukončení činnosti současného Týmu expertů a měla by působit až do okamžiku transformace ND na jinou právní formu. Doporučujeme, aby v zájmu zajištění kontinuity někteří členové Týmu expertů pokračovali v práci v tomto poradním  orgánu, aby mohli garantovat realizaci předkládané koncepce. Funkční období garanční rady není spojeno s funkčním obdobím ministra kultury. Garanční rada nebude suplovat pravomoci správní rady a nebude dalším stupněm řízení divadla. Její pravomoci a odpovědnost stanoví MK zvláštním předpisem. Po provedení právní transformace práce garanční rady skončí.

2. Princip jedné opery
Fúzí dvou operních domů Státní opery Praha a Opery  Národního divadla vznikla nepřehledná vnitřní struktura, ve které nejsou jasné kompetence a kterou lze jen velmi obtížně řídit. Nejnaléhavějším a prioritním úkolem  nově jmenovaného ředitele bude tuto situaci systémově a personálně vyřešit.

Předkládaná koncepce Národního divadla počítá s tím, že stát provozuje a financuje jeden operní soubor, a to s takovými parametry, které by umožňovaly umělecký provoz popsaný v této koncepci. V případě Opery se počítá s uměleckou činností ve všech třech historických budovách. 

Další parametry včetně součinnosti souborů baletu a opery musí vycházet z důkladné analýzy uměleckých, provozních a výkonových ukazatelů, kterou zpracuje nově designovaný generální ředitel ND.

Jak vyplývá z popisované situace a zásad, bude nutné v realisticky krátké době provést důkladnou a podrobnou analýzu systémů řízení a personálního zabezpečení uměleckých i neuměleckých činností a jejich následnou optimalizaci.

3. Princip autonomie
Jak již bylo popsáno výše, mnohé problémy současné  podoby Národního divadla vyplývají z přílišné centralizace, neujasněných kompetencí a odpovědností. Jediný způsob, jak tento stav napravit, je směřování k maximální možné autonomii jednotlivých souborů, na kterou je navázána i jejich dislokace. Jasným spojením souboru a konkrétní budovy dojde k přehlednému vymezení kompetencí. Provoz tří souborů ve třech historických budovách je limitován řadou historických souvislostí a z nich vyplývajících komplikovaných provozních nároků. Nově navrhovaný systém musí umožňovat uvádění děl v prostředí, jež pro ně byla původně určena a ve kterých je diváci chtějí vnímat. Přidělit jednotlivé domy souborům k výhradnímu užívání proto nelze. Provázanost divadelního provozu bude v podmínkách Národního divadla vždy větší než například v případě vídeňského divadelního holdingu.

Maximální odpovědnost a autonomie souborů by měla být vyjádřena jasnou hierarchickou strukturou, finanční samostatností i odpovědností za přípravu a uvádění inscenací včetně provozních a produkčních parametrů a nákladů.

Dislokace souborů a jejich autonomie
- V budově Státní opery působí Opera Národního divadla a Balet Národního divadla. Soubor Činohry Národního divadla užívá Stavovské divadlo a po přestavbě i prostor budovy Nové scény.

- Ve Stavovském divadle bude uchován prostor pro hudebně divadelní provoz například typu mozartovské opery.

- Správa jednotlivých objektů bude v působnosti souborů, které v dané budově realizují svou činnost, v případě historické budovy Národního divadla spadá do kompetence generálního ředitele.

- Navrhovaná struktura předpokládá vytvoření společné servisní organizace zajišťující efektivně některé činnosti jako např. výrobu kostýmů a dekorací, dopravu, obchod a další.

Provoz v Historické budově Národního divadla
Specifické bude postavení historické budovy Národního divadla, kterou je možno stále považovat za symbol národních emancipačních snah a symbol české kulturní svébytnosti. Její programové zaměření je klíčové pro vnímání naší kulturní identity širokou veřejností.

Z hlediska divadelního provozu je historická budova ND poznamenána mnoha dispozičními  kompromisy, které se datují již od dob jejího vzniku. Budova je vhodná zejména k uvádění české opery, klasických činoherních titulů a baletních inscenací středního rozsahu. Z toho vyplývá následující řešení:

- Budova Národního divadla nebude obsazena žádným souborem, má své programové a dramaturgické vedení, umělecko-technický personál atd. Spadá přímo pod generálního ředitele.

- Balet, Opera a Činohra připravují projekty, jež plně respektují historické a společenské důvody vzniku Národního divadla a jeho poslání.

- V budově Národního divadla by se měla prezentovat i další česká divadla.

- V budově Národního divadla pravidelně hostují významné zahraniční baletní, činoherní a operní soubory.

Nová scéna

V souvislosti s výše uvedeným záměrem je třeba vyřešit zásadní prostorový problém, a tím je neexistence odpovídající činoherní scény pro moderní a současnou dramatiku. Tento problém lze částečně řešit rekonstrukcí a úpravou současného prostoru Nové scény na moderní činoherní divadlo nejlépe s variabilním uspořádáním hlediště a jeviště. Vzorovým prostorem pro tento záměr může být například scéna Cottsloe v National Theatre v Londýně s možností variabilního uspořádání a kapacitou 200  - 400 míst. Tato investice je nevyhnutelná, současná podoba Nové scény rekonstrukci naléhavě vyžaduje již s ohledem na neúnosné opotřebení a nevyhovující parametry. Je rovněž absolutně nezbytné, aby MK ve spolupráci s vedením ND stanovilo střednědobou investiční strategii zahrnující i nutnou rekonstrukci budovy Státní opery. Realizace rekonstrukcí a investic musí jít ruku v ruce s jednotlivými fázemi transformace.

Cílový stav
Po dokončení transformace by jednotlivé právně, ekonomicky, správně i provozně samostatné umělecké soubory byly řízeny řediteli, v jejichž kompetenci by byly veškeré umělecké a provozní záležitosti včetně uměleckého vedení. Jmenování těchto ředitelů a stanovování provozních, ekonomických a dalších pravidel by bylo v pravomoci statutárního orgánu (generálního ředitele) mateřské společnosti. Postavení správních rad budoucích samostatných souborů ve vztahu k jednotlivým souborům, správní radě ND a generálnímu řediteli bude nutné vyřešit v zakládacích aktech jednotlivých společností.

Pozitivní důsledky navrhovaného řešení
- Vznik moderního typu veřejné neziskové právnické osoby, odstranění zastaralých principů řízení příspěvkové organizace i přímé závislosti Národního divadla na státní správě při zachování ekonomické stability a dlouhodobé udržitelnosti.

- Usnadnění kontroly.

- Ekonomicky, provozně a obchodně efektivnější fungování jednotlivých souborů - divadel.

- Pružnější systém odměňování - vyvázání mezd z tarifních tabulek.

- Osvobození historické budovy ND od inscenačních postupů, které vytvářejí tenzi mezi tvůrci a daným prostorem a naopak otevření se divadelní produkci, která dramaturgicky a inscenačně s tímto prostorem konvenuje.

- Zásadní rekonstrukce Nové scény - vznik umělecky, technologicky a divácky podstatně vhodnějšího prostoru určeného pro současné divadlo.

- Vznik provozně a umělecky silného operního divadla sloučením dvou orchestrů a dvou sborů opery.  Za předpokladu výraznější ekonomické podpory by takový operní dům mohl umožnit vstup českého operního umění do evropského kulturního a uměleckého kontextu.

Výběr nového generálního ředitele Národního divadla
Po důkladném zvážení všech vhodných kandidátů ministryni kultury doporučujeme, aby pro výběr generálního ředitele ND využila uzavřeného výběrového řízení a aby jako prvního kandidáta oslovila současného ředitele Divadla J. K. Tyla v Plzni Jana Buriana.

Vzhledem k neutěšené situaci není možné váhat, situace v Národním divadle vyžaduje silné vedení, které začne v co nejkratším čase realizovat nezbytné kroky. Jako nejzazší termín jmenování nového ředitele vidíme polovinu února 2013, a to zejména pro případ nedohody s navrhovaným kandidátem a potřeby následného řešení vzniklé situace. Nejpozdější termín nástupu je 1. 9. 2013. V období od poloviny února do oficiálního převzetí funkce vytvoří nově jmenovanému generálnímu řediteli ND Ministerstvo kultury a zastupující ředitel ND ing. Václav Pelouch maximální podmínky pro provedení přípravných prací (včetně potřebných finančních a personálních analýz) designovaným ředitelem ND a jím pověřenými osobami. Konkrétní termín nástupu bude samozřejmě vycházet z jednání paní ministryně s navrženým kandidátem.

 

Závěrem
Podepsaní členové Týmu expertů jsou přesvědčeni, že všechny tyto kroky musí doprovázet radikální změna vztahu státu k poslání, které veřejnost připisuje naší první scéně. Ministři i zákonodárci si musejí vybrat, zda si v ní přejí mít těleso schopné špičkových výkonů, a v tom případě mu poskytnout novou legislativní základnu a podstatně zvýšenou finanční  podporu, anebo zda se spokojí s jeho provinční kvalitou odpovídající dosavadnímu nuznému hospodaření. Je vážná otázka, zda je druhá možnost  důstojná velkých tradic spjatých s minulostí českého divadla. 

Jsme navíc toho pevného názoru, že stejnou otázku je třeba naléhavě klást obecně, pokud jde o neudržitelně nízkou a stále se snižující podporu živé české kultuře, na niž v rozpočtu představujícím sotva polovinu toho, co na podporu svých kultur věnují evropské státy včetně nejchudších, zbývá stále menší podíl.  Princip, že „kultura má dýchat s ekonomikou", je tak soustavně porušován: úspory zasahují českou kulturu mnohem bolestivěji než českou ekonomiku a účin těchto zásahů je nevratný. Je nejvyšší čas začít o tom zásadní rozpravu s vládou a poslanci. Kritická situace Národního divadla by se tak mohla a měla stát katalyzátorem příští systémové nápravy české kulturní politiky.

Tento návrh řešení představuje kompaktní celek, ze kterého nelze implementovat pouze jednotlivé prvky. Taková nedůslednost by nejen stávající stav neřešila, ale mohla by vést v budoucnu k jeho dalšímu zhoršení. Jsme si přitom vědomi, že v průběhu řešení mohou nastat situace, které si vyžádají jeho přizpůsobení na základě dohody s garanční radou.

V Praze 15.1.2013

Za tým expertů:
Jan Hančil, Stanislav Moša, Bohumil Nekolný, Václav Riedlbauch, Jiří Šesták, Milan Uhde

Zdroj: mkcr.cz

print Formát pro tisk