V rušné, tvořivé i konfliktní atmosféře 60. let 19. století se česká společnost dočkala zatím alespoň částečného splnění dlouholetého snu - samostatné, tedy na německém provozu nezávislé divadelní scény. 18. listopadu 1862 se začalo hrát v Prozatímním divadle. Není třeba zdůrazňovat, že tehdejší a dnešní postavení divadla ve společnosti, stejně jako tehdejší a dnešní pojetí národní kultury a národnosti v umění jsou si do velké míry vzdálené. Je ovšem nepochybné, že právě Prozatímní divadlo stojí na počátku souvisle budované tradice samostatného národního, později Národního divadla, jejíž jsme dodnes - věříme, že živou - součástí. Prozatímní divadlo je spojeno s Národním divadlem též doslova - jak víme, stará budova Prozatímního tvoří část zadního traktu Národního. To spojení cihlami a maltou má svůj velký symbolický rozměr.



V Prozatímním divadle se prosazovaly herecké talenty romantických bardů J. J. Kolára, K. Šimanovského, ale i prvních velkých českých komiků J. Mošny a F. F. Šamberka, rozvíjelo se tu moderní pojetí činoherní i operní režie, hrála se velká klasická dramata i Ostrovského či Ibsenovy novinky. Nejšťastnější érou opery Prozatímního divadla je bezesporu šéfování Bedřicha Smetany, který s operním souborem premiéroval řadu svých oper v čele s Prodanou nevěstou. Velkou operní hvězdou Prozatímního byla koloraturní sopranistka Eleonora z Ehrenbergů, známá především jako první Mařenka v Prodané nevěstě. Shodou okolností je to v roce velkého výročí Prozatímního divadla zároveň 180 let od narození a 100 let od úmrtí baronky z Ehrenbergů, jeho nejslavnější pěvkyně.



U příležitosti 150. výročí otevření Prozatímního divadla jsme pro vás na I. balkonu historické budovy připravili výstavu, která připomene úctyhodné a občas také úsměvné snažení našich divadelních předků v letech 1862-1883. Výstavu otevíráme 18. listopadu. Ve dnech 18.-20. listopadu Národní divadlo zároveň věnuje výročí Prozatímního divadla svá představení v historické budově - Labutí jezero, Zkrocení zlé ženy a Prodanou nevěstu.¨

Autor: Ondřej Hučín, dramaturg ND
Zdroj: Národní divadlo